na Blog.cz

Časy se holt mění,

svět se stále točí,

přibívají jen vrásky kolem očí

a stopy po mládí již není....

jak to rychle utíká, jak se i lidi dokážou změnit (že rychle to je jenom zdání). Přítomnost nás tlačí pořád dál, jo někdy i až moc rychle, ale s tim nic nenaděláme. Protože čas je núprosnej neohlíží se na tebe ani na mě. Čas existuje jen sám pro sebe. A my mu můžeme jen uhýbat protože postavit se času je nemožný. Chvíli se možná zdá že seš v přesile, ale to je opravdu jenom zdání....

Chtělo by to tlačítko PAUSE chvíli vydechnout nabrat nový síly ale o nic nepřijít :)

VRBA přesněji řečeno... ale jo já vás poslouchám. občas fakt jen na půl ucha nebo to už bych musela bejt hluchá

a mě? kdo poslouchá mě? nikdo.... mi tak příde

ale jestli já vám mám lidi vůbec co říct....... nevim, nevim co duchaplnýho mám zase pro jednou sdělit "světu"

a tomu to je třeba fuk a mě se ani nechce

prázdno. prázdno v hlavě asi tak jako tady...co říct. to já právě nevím proto sem zticha a jenom odkejvat

nějak mi to tady upadá. aspoň občas. papír a internet snese hodně

jedinej člověk co tu se mnou bydlí (máti přesněji řečeno) má zdá se mi pomatení mysli

- a pak že vás to nepoznamená

tak ta už mě přestává bavit...

Letos je taková mrazivá, dlouhá, lezavá a hlavně tmavá. Kolik dní za tu dobu bylo a svítilo sluníčko? Kolikrát se paprsky odráželi se zlatavým leskem od sněhobílé peřiny..... fuj je to a nic jinýho.

Jeslti takovýhle dni byly pravděpodobně sem je proseděla ve škole. Jo uč se jinak to nikam nedotáhneš... sedět zavřená. Koho to baví? Vždyť to nebaví ani ty co nám to tlučou do hlav... ale to jenom tak na okraj.

Na zimu sem se strašně těšila :( překvapivě mě nemile potěšila..... tak nějak depresivním obdobím. Ale třeba za to zima nemůže, snad je to ve mě snad v okolí snad za to dooparvdy může ten chlad.

A proto jak sem se v létě těšila na zimu tak se v zimě zase strašně těším na léto.... na to teplo a na zelenou. HLAVNĚ NA ZELENOU

Grün ist sehr optimistische Farbe. (leze mi to na mozek)

Dušičky. Dneska. Je to zvláštní jak se to hezky sešlo....

Já vám už nevím. Netuším na koho se obráti. S nepatrnou nadějí to zkouším tady, co já vím třeba to i pomůže...

Někdy mě přepadnou myšlenky: co to dělám? a proč to dělám? ....no přece pro budoucnost, ale co je v tý budoucnosti.... zatím nic ta se vytvoří a když se vytvoří ta na který pracuju..... co když to není ono co když to není to co chci.

Už nevím co dělat. Co změnit. ALE JÁ PŘECI VŮBEC NIC NEMĚNÍM. Doteď sem nic neudělala.

jen přežívat a čekat kdy příde další krize

Nevím třeba jen záchvaty puberty :D a to sem si říkala že to mám za sebou.

Nedává to smysl

Nevím co s tím

Jediný co vím je, že mě to ničí. Že je toho na mě momentálně víc než můžu zvládnout, kdyby člověk aspoň věděl proč to dělá, měl cíl za kterým by šel a věděl že to je to ONO.

Co teď bravurně zvládám je sesypat se.....

A co když někdo na koho spolíháte, že vás podrží vám ještě podkopává nohy. Spolíhala sem na mojí oporu, mamku. Je mi to líto

Nemít ten jeden záchytnej bod v životě.....nevím, nevím jak by to dopadlo

Je mi to líto....